Zdarec,

máme tu pár informací z letošního ročníku Alpinetour. Bylo vybráno Slovinsko, konkrétně lokalita okolo Jezer Bohinj a Bled na úpatí Julských Alp. Na cestu jsme vyrazili ve středu 14. června za svítání ve složení Zdeněk (Generál), Ondra (Maki), Radek (Súša), Petr (Jalovec), Tomáš (Medvěd), Karel (Karlos), Martin (Kraťas), Jirka (Jufu), Vláďa (Láďa), Petr (Šury), novými účastníky byli Ondra Kožíšek a Tomáš Kubín a já (Breta). Po pár km jízdy předjíždíme a zdravíme plně naloženou výpravu Mototiger teamu z Miletína, která pro změnu vyrazila prohnat své oře do Rumunska. Naši řidiči Maki a Generál zvládli cestu bez problémů a v odpoledních hodinách přijíždíme do Ribčev Laz u jezera Bohinj, kde máme rezervované ubytování ve stylové chatě. Jen co je vybaleno začíná pršet, ale déšť netrvá dlouho a tak máme možnost se v den příjezdu ještě lehce seznámit s okolím ubytování, v infocentru sehnat cyklomapu okolí a zajet se podívat k jezeru. V západní části jezera, podél průzračné vody říčky Savica, stoupáme směrem k vyhlídce omrknout její vodopády. Od parkoviště k vyhlídce se na kolech však nedalo a tak se vracíme. Najeto cca 19 km (nastoupáno 164 v.m.). Večer plánování vyjížďky na další den.

Druhý den (čtvrtek) vyrážíme za přívětivého počasí.  Od jezera stoupáme převážně po štěrkové cestě až ke sportovnímu centru Triglav v Pokljuce, kde mimo jiné naši biatlonisté svádějí souboje v rámci světového poháru. Dáme sváču, projedeme část tratě, jedeme dál a kocháme se krajinou. Dál klesáme k jezeru Bled, kde houstne nejen návštěvnost, ale s ubývajícími výškovými metry i vzduch. Při teplotě kolem 30°C a vysoké vlhkosti se cítíme jako v prádelně. V campu na břehu jezera doplníme tekutiny o jedno orosené a valíme dál.  Přibližně 20 km před cílem potkáváme Súšu, který v rámci svých dispozic zvolil delší trasu. Při dojezdu svým nasazením v čele skupinu totálně roztrhá, udržel se za ním jen Vláďa. Ujeto cca 73 km (nastoupáno 1.179 v.m). Večer se za zpěvu loučíme se svobodou dnes již šťastně ženatého kamaráda Medvěda :o).

Třetí den (pátek) dle předpovědi na všech možných zpravodajských serverech mělo od rána pršet. Je dusno, mraky se honí, ale neprší. Vyrážíme po štěrkové cestě jižně od jezera, kde stoupáme cca do 1.100 m.n.m. Súša nás tradičně opouští a mizí v dáli dát si svou porci. My po vrstevnici se houpeme až ke sjezdovkám, kde jsou nástupní vleky a lanovky na vrcholy Kobla a Kravja Črna Gora. Pořešíme Tomův defekt a v Bohinjské Bistrici točíme k přechodnému domovu ve snaze skrýt se před blížící bouřkou a deštěm. Na odpolední samostatný výjezd na vyhlídku nad jezerem vyrazil ještě Láďa, který měl letos velmi dobrou formu a povznesl se i nad déšť, který ostatní od další jízdy na kole odradil. Podvečerní špacír k jezeru pak u většiny ukončil aktivní část dne. Najeli jsme cca 33 km (nastoupáno 675 v.m). Pro úspěch se večer opakuje rozlučka s ještě svobodným Medvědem :o).

Čtvrtý den (sobota) a máme dilema kam vyjet. Nakonec se rozdělíme. Většina se rozhodla jet lanovkou k vyhlídce nad Bohinjským jezerem, odvážnější Radek (Sůša), Vláďa (Láďa) a Zdenek (Generál) se rozhodli si to vyjet (vyšlapat) na tento bod na kole. A opravdu vyšlapat. Jet se dalo pouze pár stovek metrů od lanovky, poté se sklon kopce poněkud naklonil a stoupání se dost často pohybovalo mezi 15 a 25 %. Na vrcholu Vogel se pak obě skupiny sešly a po svačině se vydali zpět k jezeru. Cesta dolů, byla o něco rychlejší. Ale i dolů se našli úseky, kde to někteří pro jistotu vedli. Aby ještě něco viděli a najeli i nějaký kilometr, tak se vydali k vodopádu Mostnica. Tato skupina poslední den najela 62 km (nastoupáno 1.232 v.m.)

Já s Jirkou (Jufu) volíme okruh severně od masívu Ratitovec. Počasí nám přeje, příroda je tu nádherná, avšak pokud chce našinec udělat nějaký ten panoramatický snímek, musí vystoupat do poloh přibližně nad 1.500 m.n.m. Níž je vegetace tak vzrostlá a hustá, že se jen obtížně hledá průhled na pořízení obstojného záběru. To se nám daří až pod Javorovým vrchem (Mili pogled), kam vystoupáme cca po 25 kilometrech. Dál se houpeme po vrstevnici až ke sjezdu k planinám Slimne a Vresje u Bohinjské Bistrice, odkud nás cyklostezka zavede zpátky k Bohinjskému jezeru. Najeto cca 65 km. Po návratu si vyměníme zážitky a večer se již nekoná plnohodnotně rozlučka, protože nám Medvěd odjel za budoucí nevěstou :O).

Pátý den (neděle) vracíme se domů. Shodujeme se, že tato část Slovinska je nádherná a jistě zajímavá nejen pro cyklisty, ale zejména pro vysokohorskou turistiku. A kam příště?? Uvidíme, možností je stále dost a víc se dozvíte, pokud občas navštívíte naše stránky http://www.prasklejretez.cz/

PS: Ještě jedna perla na závěr – pro jednoho nejmenovaného účastníka byl letošní výlet do Alp okořeněn navíc adrenalinovým zážitkem na hranicích – povedlo se mu cestovat bez dokladů totožnosti.

Breta J